pondělí 12. ledna 2015

Recenze: Buzíčci; Jan Folný

Host 2013; 248 stran

V provokativně zpracované knize je celkem jedenáct navzájem propojených povídek, což mě mile překvapilo, protože já nejsem zrovna povídkový typ. Postavy tak pozvolna proplouvají z jednoho příběhu do druhého, takže ve výsledku se vám může zdát, že čtete román, a ne soubor teplých povídek.

Hned první příběh, Buzíčci, bývá často označován, jako ten nejhorší ve smyslu zvrácenosti, povrchnosti, pokrouceného pohledu na svět a spousty nezávazného sexu dvou a více mužů. Ovšem pro mě to byl jakýsi standard - autora jsem četl ještě v době, kdy publikoval své příběhy na internetu, takže něco takového jsem očekával. K tomu samozřejmě spousta ironie, sarkasmu a humoru - tahle směska se pak nachází ve většině povídek.

Mou nejoblíbenější je Supertalent - o vyhaslém zpěvákovi, který po třicítce hodnotí své dosavadní partnerské úspěchy. Krom jiného také vzpomíná na exmilence Pavla, slavného a úspěšného fotbalistu, do kterého je stále zamilovaný. Hodně jsem se taky pobavil u dopisu Vietnamce Lukáše, který psal své babičce, která samozřejmě nemá ani tušení, že její vnuk je gay. (citace z knížky: ,,Ta dívka se jmenuje Michal. To je typické dámské jméno tady v Česku.‘‘)

Naopak depresivní byla povídka Neviditelný, ve které starý muž na sklonku života vzpomíná na svůj promarněný život, a přemítá nad tím, co by, kdyby… Třídní sraz mě pak bavil ze všeho nejméně, i když právě tenhle příběh hodně vypovídá o lidské povaze a typické české nepřejícnosti. Folný ve své knize taky zanechal pár odkazů na svou předešlou knihu Od sebe/ k sobě. Zainteresovaný čtenář to pozná hlavně z poslední hořkosladké povídky, Praha plná buzíčků.

I přes to, že se mi kniha líbila, vadila mi přemíra sexu v ní. Nemusíte se bát - nejsou tam žádné detailní popisy, které by ,,normální,, společnost znechutily. Ale to, jak spí každý s každým… Vždyť přeci ne každý homosexuál má problém udržet svého Spongeboba v kalhotách. Nebo se pletu? Možná právě proto se Buzíčci nebudou líbit homofobům a lidem s citlivější romantickou povahou.

Slovo závěrem: Podle téhle knihy platí, že pokud nejste lesba, zapomeňte na nějaké ,,a žili spolu šťastně až do smrti.‘‘

85%


4 komentáře:

  1. Buzíčkům se vyhýbám, protože se pořád bojím, že mě po Chlípnicích (myslím, že Witkovski??) či Městem noci (Rechy) zklamou. Teď se dívám na GR, že jsem chlípnicím dala jen tři hvězdy a přitom je mám po mnoha letech pořád v živé paměti, byla jsem nějaká přísná :D Každopádně jsem chtěla říct, že těch tvých 85 % mě možná i trochu nalomilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ruku na srdce, žádnou z těch knih neznám :D Takže nevím, z čeho přesně máš strach :D Nechutností tam moc není :P

      Vymazat
    2. Ony to jsou právě obojí takové povídkovské knížky motající se kolem gayů a obě jsou supr, tak se bojím hlavně zklamání, nechutnosti mi nevadí :D

      Vymazat
  2. Spongeboba v kalhotách??? Ještě teď se tu válím smíchy po zemi!! :D
    Kniha vypadá moc zajímavě :-)

    OdpovědětVymazat