úterý 24. března 2015

RECENZE: Karanténa; Lex Thomas


Teen Fortuna 2013
382 stran

První den na McKinelyho střední rozhodně nedopadl nejlíp. Sotva škola začala, všichni učitelé zemřeli v záchvatech krvácivého kašle a část budovy se dokonce zřítila. Vyděšení studenti se snaží prchnout, ale armáda, která školu obklíčila, jim to nechce dovolit. Každého, kdo překročí práh okamžitě zastřelí. Zanedlouho je škola uzavřena v plastové kupoli, a je jim oznámeno, že jsou všichni nakaženi virem, který je pro dospělé smrtelný. Jejich úkolem je přečkat karanténu, dokud se nenalezne vhodné řešení, jak nemoc porazit. Drsný příběh o přežití může začít.

Hlavními postavami jsou David a jeho mladší bratr Will. Tihle dva se kvůli okolnostem, jenž se odehrály těsně před karanténou, nemůžou zařadit do žádného z pěti gangů, které vznikly krátce po uzavření školy. Život v gangu zajišťuje jejich členům jídlo, přístřeší a ochranu. Sami dva se tedy musí protloukat temnými chodbami školy, kde krom gangů vládne také strach, násilí a všudypřítomný puch tlejících mrtvol, kterých každým dnem přibývá.

David, jako starší bratr, má potřebu ochraňovat Willa, který trpí epileptickými záchvaty. Snaží se jim zaopatřit jídlo a úkryt, udělal by pro něj první poslední… Jenže Will nestojí o soucit. Chce být samostatný, chce něco dokázat a rozhodně se nemíní s Davidem vystrašeně krčit někde v koutku a čekat, až to všechno přejde. Bratrské rozepře a nepochopení jeden druhého jsou na denním pořádku, zvlášť když jim do života vstoupí Lucy a pořádně jím zamíchá. Nemám rád romantické klišoidní linky a zaláskované trojúhelníky, ALE v tomhle případě autoři odvedli úžasnou práci - pocity a chování postav jsou uvěřitelné a racionální. Žádné sladké řečičky. Totéž platí i o ostatních postavách, jenž mají jedinečný a propracovaný charakter.

Přesně taková Karanténa je - s ničím se moc nepáře a ukazuje věci takové, jaké jsou. Atmosféra uzavřené školy je tíživá, příběh ostrý jako břitva a vedlejší postavy nebezpečné. Smrt číhá doslova na každé stránce.

Kniha má sice pár drobných chybiček a nedostatků (vznik šestého gangu, příliš mnoho štěstí a náhod…), ale v porovnání s celým příběhem jsem víc než ochoten přivřít nad tím oko. Škoda jen, že u nás nevyjdou i zbylé dvě pokračování. Stálo by to jistě za to.

Známka jako ve škole

1


pátek 6. března 2015

RECENZE: Marťan; Andy Weir


Knižní klub 2015
344 stran

Kdybych si měl vybrat, jakou knihu si s sebou vezmu na opuštěný ostrov, byl by to Robinson Crusoe. Kdybych si měl vybrat, jakou knihu si vezmu na Mars, byl by to Marťan.

Co mají tyhle knihy společného? Alespoň trochu zručný člověk v nich najde pár užitečných rad pro přežití. I když v tom druhém případě si nejsem cela jistý, jelikož na Marsu budete potřebovat mnohem víc, než jen šikovné ručičky. Vezmeme to ale po pořádku.

Kniha začíná šestým ,,dnem,, pobytu na Marsu, kdy se tamější astronauti musí z důvodu supersilné bouře evakuovat a vrátit se zpět na Hermes, vesmírnou základnu. Bohužel jednoho astronauta, Marka Watneyho, cestou potká neštěstí - zasáhne ho poletující anténa a vítr ho strhne z cesty. Jeho biosenzory ukazují nulu, je prohlášen za mrtvého a marsovská raketa odlétá bez něj.
Jenže Mark Watney to shodou okolností (fyzikální a chemické zákony) přežil. Vrací se zpět do Habu, obytné stanice, kde se snaží vymyslet plán, jak přežít. Přinejmenším do příletu příští marsovské mise, což bude za čtyři roky. Jídla má ale sotva na rok… A tehdy se rozvíjí šílený příběh, který by se klidně mohl jmenovat Kdo přežije: Mars.

Text je prošpikovaný Markovým osobitým smyslem pro humor, kdy jsem se několikrát vážně chechtal smíchy. A právě humor je to, co se mi na knize líbilo nejvíc. I v těch nejhorších chvílích ho neopouštěla nálada utrousit nějakou ironickou poznámku nebo vtípek. Bez tohohle koření by byl Marťan jen nezáživným tlacháním o principech fungování botaniky a techniky v marsovském prostředí.
Prvních cca 60 stran je totiž hodně o technice a botanice - ještě aby ne, když většinu knihy tvoří Markovy deníkové zápisy, kde si pečlivě zaznamenává co, kde, kdy, jak a proč udělal. Někdy se mi chtělo před jeho technickým umem a vynalézavostí smeknout, jindy se mi zase nechtělo věřit, že by něco takového bylo možné. A v některých místech se z Marka stával Superman - doslova. Spoiler: (takže ať už se pokazilo cokoliv a situace vypadala jakkoliv zle a bezvýchodně, Mark to vždy napravil nebo našel jiné řešení. Vždy. Výroba vody, pěstování brambor, vybuchnutí Habu, téměř kompletní rozebrání rakety nebo převrácení auta, žádný problém…)
Ano, Mark Watney je sympatický, zručný chlapík s pevným odhodláním přežít a IQ vyšším než Mount Everest. Já vím, je to nejlepší botanik a technický inženýr na Zemi. Ale vážně? Vážně tohle všechno, čím si postava projde, zvládne jedna jediná osoba?

Když pomineme tuhle ,,drobnou,, chybičku na kráse, četbu jsem si vysloveně užíval a těšil se na další stránky. Ty se mi pod rukama otáčely samy a jen nerad jsem nechával Marka samotného napospas nehostinnému Marsu a jeho smrtelným nástrahám. Rovněž oceňuji vsuvky ze Země, z Hermese a z minulosti, které deníkové zápisy příjemně oživují.

Pár bodíků navíc si Marťan zaslouží za nervydrásající konec, kdy jsem nevěděl, který nehet si mám okousat dřív. Takové konce obdivuju, a je jen pár knih, které mě dokázaly takhle napnout!

Slovo závěrem: Marťan sice má trošku pomalejší rozjezd, ale i tak jsem knihu slupnul jako malinu.

Známkování jako ve škole

2+

Tímto chci rovněž poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.

Knižní shrnutí za rok 2014

Doháním resty :P