Co miluju ze všeho
nejvíce, když vcházím do svého pokoje? Samozřejmě pohled na knihovnu. Ale ještě
víc vůni všech knih, které jako by mě právě svou vůní vítaly. Srdce mi vždy
zaplesá (vlastně nos), a oko spočine na tom pokladu, který si syslím na horší
časy.
(O bookaholismu
chystám článek :P)
Stejně tak mě vždy
nadchne vůně úplně nové knihy, kdy máte pocit, že když přejedete prstem po
stránce, můžete rozmazat inkoust, který ještě nestačil pořádně uschnout.
Totální knižní orgasmus jsem pak zažil s Kostičasem - tohle je vážně vypiplaná kniha s velkým Ká!
Ale i starší knihy
mají svou charakteristickou vůni, která v sobě uchovává dávné vzpomínky a
nostalgii. Avšak ruku na srdce, ne všechny staré knihy mi voní. Naštěstí
takových není moc.
To mi připomíná jeden
den, kdy jsme se školou zamířili do městské knihovny v Ostravě. Kdo ji zná
a byl uvnitř, ví, že je to úžasně zařízené, vzdušné a prosvětlené místo
s miliardou knih. Jen co jsme vešli dovnitř, jedna spolužačka nakrčila nos
a pronesla: ,,Fuj, to je smrad!‘‘
Nevím, ale mně to tam
vonělo.
Ale abych tady jen
nechválil, jak už jsem napsal, pár smradlavých knih jsem zažil. Nejhorší
vzpomínky mám na Divergenci,
půjčenou právě z knihovny. Nemohl jsem si pomoct, ale ten výtisk čpěl tak
hnusným, železitým pachem… Skoro jako krev. Do dneska to cítím v nose :D
Při otáčení stránek jsem se snažil nedýchat. Ale i kdyby ta kniha voněla, můj
názor na ni by se stejně nezměnil - Divergence se mi nelíbila od začátku do konce.
O knížkách z knihovny,
a důvodech, proč už tam nechodím, i když knihovny miluju, napíšu třeba příště. A
co vy? Máte doma své ,,voňavé,, a ,,smradlavé,, kousky? Popřípadě nějaké
zkušenosti s nimi?