pondělí 29. srpna 2016

Nedej se

Rainbow Rowell
Yoli 2016
496 stran

I když se YA knihám snažím vyhýbat jako čert kříži, občas se rozhodnu udělat výjimku. Jako třeba u téhle knihy, která je LGBT friendly, a já byl jednoduše zvědavý, jak takové teplé čtení pro mládež vypadá. Zároveň jsem tak nějak doufal, že tu young adult část přežiju…

Příběh začíná příjezdem Simona do školy čar a kouzel. Je to docela obyčejný mladík, dá se říct skoro nešikovný, který má jednoho dne zachránit svět. Jenže svou roli Vyvoleného nezvládá tak dobře jak by si přál. Jeho schopnosti mu tak nějak přerůstají přes hlavu, a to doslova, protože nad svou nadpozemskou mocí nemá téměř žádnou kontrolu.

A pak jsme tak nějak vhozeni do příběhu – Simon začíná osmý ročník a setkává se svými starými přáteli i nepřáteli. Autorka nám pak jen tak během řeči nastíní trochu z toho, co se odehrálo v minulosti, ale jinak nic víc, což na mě působilo, jako kdybych začal číst nějakou sérii od závěrečného dílu… Tak nějak jsem prostě nevěděl, o co přesně jde. Postavy i děj byl prostě dávno rozběhnutý, a já, pokud tuhle knihu chtěl dočíst do konce, prostě musel nějak naskočit do rozjetého vlaku. Naštěstí nám Rainbow později pár věcí dovysvětlila a objasnila.

Ale i tak jsem měl zhruba do 170té strany problém tenhle příběh číst. Přišlo mi to, jako bych četl Harryho Pottera pro trošku odrostlejší děti. Sirotek, který má moc zachránit svět (Harry). Mág (Brumbál), který řídí školu kouzel v Británii (Bradavice). Kouzelníci a nekouzelníci. K tomu hůlky a kecy o čisté krvi a prastarých rodech… Ano, Rowlingová si ukrojila podstatnou část fantasy světa, takže ostatní autoři s ní prostě budou srovnáváni ať už chtějí nebo ne. Nicméně svět Rowellové byl plný okamžiků, kdy jsem si říkal, jestli tohle autorka myslí vážně?

No, ale pak přišel zlom a děj se konečně někam hnul. A začal se rozvíjet jak vztahově, tak i příběhově. Čtenář tak může konečně číst něco, co působí originálně, a co ho skutečně baví. Poznáváme postavy, odhalujeme jejich charakter, nahlížíme do minulosti a poměrů magické společnosti. Celkově se mi druhá půlka knihy líbila o hodně víc a můžu říct, že odhalení skutečné identity záporáků bylo šokující a nečekané!

Co jsem však tak úplně nepochopil (a u YA knížek to zřejmě nepochopím nikdy) je vztah Baze a Simona, na které je prakticky celá kniha postavená. Tihle dva se nemají rádi. Nenávidí se a jeden druhého nemůžou vystát. Baz nenastoupí do školy a Simon se může zbláznit. Místo toho, aby měl radost, že jeho úhlavní nepřítel je konečně pryč, dělá si starosti, kde teď asi je a co dělá. Ano, Baz možná plánuje něco hodně černomagického, ale co má být? Má si užívat svobody a ne na něj myslet ve dne v noci. Ovšem to není všechno. SPOILER Když se Baz konečně ve škole objeví, Simon mu dokonce začne pomáhat! Ruku na srdce, VY byste podali pomocnou ruku někomu, kdo vám dělá sedm let ze života peklo? Já teda rozhodně ne…

Další věcí, která mi šla dost na nervy bylo jméno hlavního záporáka. Pleticha. Jak může někdo s takovým jménem vzbuzovat strach nebo dokonce respekt? Tohle jméno se hodí tak akorát pro nějaké nezbedné školní strašidlo, ale ne pro superpadoucha, který ničí kouzelnický svět… A pak je tady další věc, a to je samotná magie. Kouzla á la dětské říkanky a texty písní mi přišly až skoro infantilní, a hodněkrát jsem se styděl za lidi, kteří je v knize předříkávali. Pardon, ale tohle fakt ne.

Když tedy přehlédnu všechny ty YA prvky, nedokonalosti a další věci, které se mi v Nedej se zrovna moc nelíbily, je to docela dobrá a napínává kniha. Je pravda, že pubertu už mám dávno za sebou, takže nedokážu plně ocenit její přínos pro mladou společnost. Přesto se mi kniha líbila, i když by jistě šla napsat bez všeho toho divadélka kolem.

Závěrem bych chtěl poděkovat nakladatelství Yoli za recenzní výtisk.

Známka jako ve škole
2