sobota 27. února 2016

Deklarace smrti; Gemma Malley


Fragment 2007/2013
255 stran

Anna se narodila do světa, kterému vládnou Vyvolení -  lidé požívající léky na dlouhověkost, kteří nesmějí mít z důvodů přelidnění potomky. Stává se tedy Přebytečnou a je odeslána na Grange Hall, místo, kde se Přebyteční učí sloužit Vyvoleným, aby tak splatili svůj dluh za nedovolené narození.

Přebyteční nemají žádná práva ani výhody, musí sloužit svým pánům dokud nezestárnou a nezemřou. Jí podřadná jídla, sprchují se ve studené vodě a spí v nevytopených pokojích na tvrdých postelích, to vše jenom proto, aby zbylo více pro Vyvolené. Podle společnosti si ani to málo nezaslouží. A proč plýtvat cennými zásobami pro ty, kteří zde nemají právo žít a stejně jednoho dne zemřou?

Anně bude patnáct, což znamená, že každou chvíli nastoupí jako služka do něčí domácnosti. V ústavu má vysoké postavení, které jí však nepřináší žádné větší výhody. Jedním z jejich úkolů je pomoci nově příchozímu Petrovi. Ten ji od začátku oslovuje celám jménem (Přebyteční nemají příjmení) a tvrdí jí, že její rodiče na ni čekají za zdmi Grange Hall. Jenže ona své rodiče nenávidí za to, že byli tak sobečtí a i navzdory zákonům ji zplodili. Petr je ale neúnavný a prosí ji, aby s ním z pevnosti utekla. Anna váhá. Na jednu stranu by chtěla okusit svobodu, na stranu druhou cítí silnou povinnost splatit svůj dluh.

Grange Hall má úžasnou atmosféru starých anglických internátů, s velmi přísnými pravidly a temnou atmosférou. Děti jsou zde od mala učeny, že jsou bezcenné, nechtěné a přítěží pro společnost. Učí se nenávidět své rodiče i sebe navzájem. Dennodenně je jim do hlavy vtloukáno,že musí soužit Vyvoleným. Tomu všemu šéfuje paní Pincentová, oproti níž je Dolores Umbridgeová slabý odvar!

Anna je uťápnutá mladá holka bez špetky sebevědomí, zatímco Petr ho má až příliš, a to ho neustále vrhá do nepříjemných situací. Přebyteční mají být krotké, hloupé ovce bez vlastního názoru, což není jeho případ. Dost mě pak šokovala tyranie, kterou si děti způsobovaly mezi sebou, aby tak upustily trochu své frustrace, a kterou vedení nejen že přehlíželo, ale dokonce schvalovalo.

Doba, do které byl příběh zasazen, mi přišla ne zrovna uvěřitelná. Rok 2140, kde se používá rákoska a jedinou vymožeností jsou hodinky aplikované v kůži? Domácnosti bez známek jakékoliv moderny, po světě jezdí klasická auta… Ten rok je vážně nadsazený.

Další věcí, která mi nešla přes oči, byla náhlá proměna Anny. Jednou jedinkrát v ruce drží batole a už všechny miluje, dokonce i své rodiče, které před tím dvanáct let intenzivně nenáviděla. Takhle to nefunguje – lidé často potřebují i několik let, aby se zbavili vsugerovaného názoru a myslím si, že ani děcko v náručí by tuhle proměnu neuspíšilo.

Závěr příběhu byl až sprostě osekaný, což je ohromná škoda. Odehraje se na pouhých dvou stranách, všechno je rychlé a postavy se chovají nelogicky. V poslední kapitole je pak dovysvětleno pár věcí (aby se neřeklo), ale i tak… Přišlo mi to, jako by Miss Malley nestíhala deadline a tak prostě příběh na samém závěru smrskla.

I tak ale Deklaraci smrti hodnotím hodně pozitivně, protože pro mě byla milým překvapením. Přiznám se, že jsem očekával něco horšího. Deklarace je rozhodně kniha s poselstvím, a právem se řadí mezi mé oblíbence roku 2016!
 
Známka jako ve škole:
 
1-