Fragment
2007/2013
255
stran
Anna se narodila do světa,
kterému vládnou Vyvolení - lidé
požívající léky na dlouhověkost, kteří nesmějí mít z důvodů přelidnění
potomky. Stává se tedy Přebytečnou a je odeslána na Grange Hall, místo, kde se
Přebyteční učí sloužit Vyvoleným, aby tak splatili svůj dluh za nedovolené
narození.
Přebyteční nemají žádná práva ani
výhody, musí sloužit svým pánům dokud nezestárnou a nezemřou. Jí podřadná
jídla, sprchují se ve studené vodě a spí v nevytopených pokojích na
tvrdých postelích, to vše jenom proto, aby zbylo více pro Vyvolené. Podle
společnosti si ani to málo nezaslouží. A proč plýtvat cennými zásobami pro ty,
kteří zde nemají právo žít a stejně jednoho dne zemřou?
Anně bude patnáct, což znamená,
že každou chvíli nastoupí jako služka do něčí domácnosti. V ústavu má
vysoké postavení, které jí však nepřináší žádné větší výhody. Jedním
z jejich úkolů je pomoci nově příchozímu Petrovi. Ten ji od začátku
oslovuje celám jménem (Přebyteční nemají příjmení) a tvrdí jí, že její rodiče
na ni čekají za zdmi Grange Hall. Jenže ona své rodiče nenávidí za to, že byli
tak sobečtí a i navzdory zákonům ji zplodili. Petr je ale neúnavný a prosí ji,
aby s ním z pevnosti utekla. Anna váhá. Na jednu stranu by chtěla
okusit svobodu, na stranu druhou cítí silnou povinnost splatit svůj dluh.
Grange Hall má úžasnou atmosféru
starých anglických internátů, s velmi přísnými pravidly a temnou
atmosférou. Děti jsou zde od mala učeny, že jsou bezcenné, nechtěné a přítěží
pro společnost. Učí se nenávidět své rodiče i sebe navzájem. Dennodenně je jim
do hlavy vtloukáno,že musí soužit Vyvoleným. Tomu všemu šéfuje paní Pincentová,
oproti níž je Dolores Umbridgeová slabý odvar!
Anna je uťápnutá mladá holka bez
špetky sebevědomí, zatímco Petr ho má až příliš, a to ho neustále vrhá do
nepříjemných situací. Přebyteční mají být krotké, hloupé ovce bez vlastního
názoru, což není jeho případ. Dost mě pak šokovala tyranie, kterou si děti
způsobovaly mezi sebou, aby tak upustily trochu své frustrace, a kterou vedení
nejen že přehlíželo, ale dokonce schvalovalo.
Doba, do které byl příběh
zasazen, mi přišla ne zrovna uvěřitelná. Rok 2140, kde se používá rákoska a
jedinou vymožeností jsou hodinky aplikované v kůži? Domácnosti bez známek
jakékoliv moderny, po světě jezdí klasická auta… Ten rok je vážně nadsazený.
Další věcí, která mi nešla přes
oči, byla náhlá proměna Anny. Jednou jedinkrát v ruce drží batole a už
všechny miluje, dokonce i své rodiče, které před tím dvanáct let intenzivně nenáviděla.
Takhle to nefunguje – lidé často potřebují i několik let, aby se zbavili
vsugerovaného názoru a myslím si, že ani děcko v náručí by tuhle proměnu
neuspíšilo.
Závěr příběhu byl až sprostě
osekaný, což je ohromná škoda. Odehraje se na pouhých dvou stranách, všechno je
rychlé a postavy se chovají nelogicky. V poslední kapitole je pak
dovysvětleno pár věcí (aby se neřeklo), ale i tak… Přišlo mi to, jako by Miss
Malley nestíhala deadline a tak prostě příběh na samém závěru smrskla.
I tak ale Deklaraci smrti
hodnotím hodně pozitivně, protože pro mě byla milým překvapením. Přiznám se, že
jsem očekával něco horšího. Deklarace je rozhodně kniha s poselstvím, a
právem se řadí mezi mé oblíbence roku 2016!
Známka jako ve škole:
1-