neděle 13. listopadu 2016

Panský klub

Daniel Kapča
344 stran
Vydáno vlastním nákladem


Tak jako mnozí recenzenti i já dostal možnost podívat se na tuhle tajemnou knížku. Anotace i autorovo varování slibují nevídané: zvrhlý sex, perverznosti všeho druhu, minimum morálky, zkažené lidské existence a klub, kde je všechno možné, a když říkám že vše, myslím tím vážně vše. Natěšený jsem se dal do čtení a byl jsem unešen. Alespoň ze začátku…


V tomhle světě se kvůli zmutovaným genům nerozkládají lidské mrtvoly. Díky tomu se vyvinul nový umělecký (a životní) směr – nekrotismus, který je inspirován mrtvými torzy a smrtí jako takovou. Bohužel se mu autor věnoval jen na začátku knihy a později  ho nijak zvlášť nerozvíjel. Čekal jsem nějaké zvrhlé hrátky i v tomto odvětví, hosti Panského klubu nicméně dávají přednost živému masu, takže z nekrotismu uvidíme jen velmi málo.


Panský klub je brutální, plný sexu a násilí, které není vůbec erotické, ale právě to se mi na knize líbilo nejvíc. Stránky jsem obracel s téměř zvrácenou zvědavostí, co si tam autor přichystal tentokrát. A pak jako by začal psát úplně jiný příběh. O lehkých děvách v bordelu.

S příchodem Lilian do klubu, tedy s jejím únosem, šla brutálnost knihy do pozadí, a místo toho se Daniel začal věnovat víc postavám a samotnému ději. Začínáme více poznávat obyvatele klubu, odhalovat jejich myšlenky a touhy a s tím jde ruku v ruce i láska. Přesněji řečeno trojúhelník, který mi absolutně nesedl. Nesedla by mi ani romance ve dvou, protože už podle anotace by tady nic takového nemělo vůbec být. A ejhle: Lilian ještě nemá dokončený ani výcvik a už řeší, jestli bude s dotyčným A nebo B.

Ze samotného výcviku na společnici si toho moc neodneseme, kromě perverzní scény s Tlustým parchantem, strašákem neposlušných šlapek. Zhruba v těchto místech začala kniha ztrácet mou pozornost… Vím, že není možno děj napěchovat prasárnami od sklepa po půdu, ale vyměnit je za romantickou linku á la Pretty Woman a osnování pomsty? Zkrátka jsem od téhle knihy čekal něco jiného.


Nejoblíbenější postavu mi byl zřejmě Gideon. Autor tolikrát naznačoval, že by si to mohl rozdat s chlapem, a já stále tak nějak doufal, jenže homosexuální sex v knize vůbec není, i když právě ten bych tam očekával… Lilian mi přišla svou povahou hodně nepřesvědčivá, DominikRobertem mi k srdci nepřirostli vůbec.


Na druhou stranu se Panský klub četl skoro sám, a až na občasné kostrbaté dialogy mi text plynul lehce před očima. Nebýt toho zlomu v půlce, měl bych ji přečtenou za den! Na prvotinu je to slušný výkon. Samozřejmě se tam objevilo pár chyb a logických záseků, nicméně nikdo nejsme dokonalí a tohle se dá odpustit. Přeci jen je to, jak sám Daniel píše, hlavně o zábavě a relaxaci. Samozřejmě ze čtení!


Co dodat na závěr? Panský klub rozhodně není pro křehké povahy se slabým žaludkem. Sprosťáren a mučení je tam vážně dost, i když být tam toho trochu víc, vůbec bych se nezlobil. Člověk je vážně tvor věčně nespokojený…

Známka jako ve škole:

3