Možná to znáte taky:
rozečtete knihu, a pak vám do toho přijde jiná kniha, kterou si prostě musíte
ihned přečíst. A nebo vás ta kniha tolik nezaujala, a tak jste si ji odložili ,,na
potom,,.
Já mám takových knih
několik, a tak jsem si řekl, že je na čase s tím něco udělat. Tak jako
většina knihomolů totiž nemám rád nedočtené knížky.
Tou první jsou Dramata
od Karla Čapka. Chybí mi dočíst Loupežníka a Věc Makropulos.
Jsou to kratičké záležitosti, ale já se k tomu nemůžu od maturitních
zkoušek dokopat! Teď budu mít konečně o důvod víc.
Dalším oříškem jsou KanibalovéMoiry Martingalové. Tuhle knihu jsem odložil po prvních třiceti
stranách, protože toho na můj žaludek bylo moc. Navíc jsem strašpytel – číst o
všech těch hnusných, krvavých vraždách, co se doopravdy staly (na
rozdíl od hororových příběhů), a pak jít někam večer ven… Děkuji, nechci!
Tak snad najdu odvahu a knihu tento měsíc dočtu.
Mládí
v hajzlu: Mladík v exilu od C.D. Paynea sice rozečtené
nemám, ale tenhle díl mám vytažený z boxu už hodně dlouho, což by se dalo
počítat za neuzavřenou záležitost. Navíc mi všechny ty trampoty Nicka Twispa
chybí. A po Kanibalech to bude skvělé odpočinkové čtení.
Harry Potter a
Ohnivý pohár J.K. Rowlingové mě přestal bavit někde těsně před
polovinou (no, těsně není přesné označení; cca 100 stran před polovinou je
přesnější). Hermiona rozjíždí tu svou otravnou záchranu domácích
skřítků, Harry ještě není vybrán jako čtvrtý do party a vůbec, příběh by
se dal pěkně okrájet… Ale já se obětuju, a tu bichli dočtu. A s pátým
dílem si pak dám hooodně na čas.
Nekromant Johanes
CabalJonathana L. Howarda jsem odložil z toho důvodu, že jsem
nebyl na tento typ humoru naladěn. Tak snad to bude v srpnu lepší. Zasekl
jsem se před půlkou…
A posledním je Hedvábník
od Roberta Galbraitha. Tady se už pomalu blížím ke konci. A právě
pomalost děje mě donutila knihu vyměnit za něco svižnějšího. I když se mi
zamlouvá téma a postavy, stejně šla zpátky do police. Vzhledem k tomu, že
mi do konce chybí něco málo přes sto stran, asi s ní začnu jako
s první.
Jsem zvědavý, kolik
se mi toho nakonec podaří dočíst. Já doufám, že většina, protože ten pocit, že
tam někde je nedokončený příběh, je nervydrásající…
Zdravím, dneska jsem si udělal čas (ó, jaký to zázrak) a přináším další várku knihoven. Stále platí, že pokud chcete ukázat i tu vaši, pošlete mi fotku na knizni.spajz@gmail.com a já už to nějak zařídím ;)
Martina Pisteková:
Zuza Brest:
Daniel Horváth:
Kristýna Patočková:
Dana Prachařová:
Bára z We Love Books:
Mimka Zombeková:
Z dnešní nadílky rozhodně hlasuju pro knihovnu Zuzy Brest!
Dneska je řada na mě,
abych odpověděl na své kulišácké otázky.
Moje první recenze
byla skutečně na Válku s mloky od Čapka.
Myfanwy Thomasová
pochází ze Hry věží.
Největší knižní
padouch je podle mě prezident Snow. Podle soutěžících to však na
plné čáře vyhrál Lord Voldemort. O druhé místo se pak dělí Doloros
Umbidgeová s prezidentem Snowem. Objevila se ale také jména jako Snape,
Amy ze Zmizelé, Bellatrix Lestrangeová, Gargamel, Joker (i když ten je
z komiksu, ale nadchlo mě to), klaun Penewise, Sauron nebo Velký Jim
Rennie. Nejvíc mě pobavila odpověď, že největším superpadouchem je lidstvo
samo. S tím musím souhlasit.
Nejoblíbenější
kniha – tak tuhle otázku nenávidím. A proto jsem ji položil, jelikož jsem
byl zvědav, jak si s tím dotázaní poradí. A musím teda smeknout klobouk.
Někteří se drželi instrukcí a vybrali jednu, jiní se pěkně rozepsali. Opět to
vyhrála série o Harrym Potterovi. Hodně často se taky objevovaly Hunger Games,
Hry o trůny, Malý Princ, Pýcha a předsudek a spousta jiných.
Moje nejoblíbenější
kniha je… Vážnětu otázku nesnáším! Jsou
vlastně dvě. Harry Potter a Malý princ. Obě to jsou knihy, ke
kterým se rád vracím, a i když jsem je přečetl hodněkrát, pořád v nich
dokážu najít něco nového. Navíc mě dokážou tak nějak pohladit po duši, i když
z konce Malého prince jsem ze začátku míval spíš deprese.
A posledním bodem
byla knihovna. Já tu svou moc ukazovat nebudu – stejně ji znáte
z videí (nebo alespoň její část) a navíc plánuju novou Bookshelf Tour,
kde se budete moci podívat detailněji na moje krasavice.
Ovšem chystám článek
s vašimi knihovnami. Proč mi to trvá tak dlouho? Čekám na souhlas
soutěžících, abych mohl jejich fotky použít a vyhnout se nepříjemnostem.
Většina mi naštěstí dala svůj souhlas, a já vám už teď můžu říct, že se máte na
co těšit!
Všem výhercům ještě jednou gratulujeme :) A ti co nevyhráli ať nezoufají - já osobně nevyhrál ještě ani jednu soutěž :D Jednou se na nás ale štěstí usměje :)
Byl čtvrtek, já měl
narozeniny, a tak jsem si říkal, čím bych si mohl udělat radost.
S kámoškama jsem byl domluvený, že na HG
půjdeme, ale až v pátek. Rozhodl jsem se teda, že do kina půjdu dřív. Když
mám ty narozeniny…
Hned ze startu mě
otrávily půlhodinové reklamy - za to bych měl dostat nějakou slevu! Nechápu,
proč jsou lístky tak drahé, když tržby z reklam musí mít hodně slušné, ale
to teď nechci řešit.
Co mě naopak
potěšilo, byla intimita kina - vzhledem k tomu, že byl čtvrtek, dorazilo
cca 15 lidí? Dvě holky k tomu v polovině promítání odešly. Asi se u
filmu moc nudily… Nicméně, nikde žádná tlačenice, takže spokojenost sama :)
Film začal dobře.
Čučel jsem na plátno a obdivoval herecké výkony Jennifer Lawrence (i když později mi to její bulení a nepřítomné
pohledy lezly trochu na nervy). Těšil jsem se taky na prezidentku Coinovou v
podání Julianne Moore. Nezklamala mě.
Navíc oceňuji informace o prezidentčině manželovi a dceři, které v knize
nebyly (nebo si je už nepamatuju?). Působila na mě pak víc lidštějším dojmem.
Na konci filmu mě naštvali tím, že tam nedali měnícího se reprodrozda, jak tomu bylo u předchozích dvou filmů. A přitom na reprodrozda jsem se těšil snad ze všeho
nejvíc :D
Akční scény se
střídají s těmi neakčními (kterých je podstatně víc). Holky se shodly na
tom, že film je začal pořádně bavit až ve chvílích, kdy se něco dělo.
Dostalo mě, když se
ke mně kámoška naklonila, a ptala se mě: ,,Bude tam už nějaká akce?‘‘ To bylo
těsně před tím, než Katniss odletěla
do osmičky. Akce byla, to ano, ale ono If
we burn, you burn with us! ze kterého mě v traileru mrazilo
v zádech, z jejího dlouhého monologu vyznělo jaksik do prázdna.
Nemělo to prostě ten uau efekt.
Effie Trinketová /pardon, Cetkie/ byla skvělá. Oživila atmosféru a
přinesla do filmu humor a vtip. Miluju všechny scény s ní, hlavně tu
s kávou. Nicméně zásadně nesouhlasím s jejími slovy, že Katniss bude nejlépe oblečený rebel
v historii. Ten její kostým byl moc obyčejný. A černý odznak reprodrozda? Proč černý? Vždyť pak
nešel ani vidět! Měli ho nechat zlatý… Cinnas
final touch se tedy moc nepovedl, krom chráničů ramen s motivem
křídel.
Při druhém shlédnutí
jsem si víc všímal nedokonalostí, nedostatků a nelogičností. Po vizuální
stránce se mi film líbil, ale opakování záběrů, resp. stejných lokalit (12tý
kraj) mi přišlo… Jako šetření peněz? Mohli tam přeci nacpat i jinou část
dvanáctky, krom radnice a Vesnice vítězů. A rozdělení na dva díly mi pořád
přijde jako blbý nápad. V pohodě by se dal natočit jeden film - když to
šlo u jedničky a u dvojky, proč by to nemohlo jít i u trojky? Jo, aha.
V pokladně by jim pak chyběly peníze…
Mockingjay byl dobrý, ale rozhodně nedosáhl kvalit Catching fire, kdy jsem po skončení
filmu seděl zaražený v sedačce a omámeně civěl na titulky. Dvojka mě tak
moc překvapila a ohromila! Trojka bohužel ne, i když je teda lepší než první
díl, který mi pořád přijde jako nejslabší. Nebo ne? Uvidíme, co přinese druhá
část. Po tom, co mi předvedli v první části, mám i docela strach. Ale budu
věřit, že se jim to nakonec povede. Přeci jen se tam stane tolik věcí… Prosím,
prosím, ať to neposerou!!!
V Cinema city taky měli/mají speciální
akci. Když si koupíte HG menu
(115,-) dostanete klíčenku s
reprodrozdem zdarma. Jen co jsem se to dozvěděl, letěl jsem si pro klíčenku
do kina, koupil menu, drapl reprodrozda
a jel domů :D
Klíčenka je hezká, se
stojánkem, který se dá zasadit do kelímku, viz. foto. Reprodrozd je krásně propracovaný, jen… je moc velký! Samozřejmě
jsem z klíčenky hned udělal přívěšek, ale je tak nápadný, že ho zřejmě
nebudu nosit moc často. Oproti tmu oficiální odznak je malý a decentní. I tak
mám ale rád oba dva :)
Teď něco málo
k hudbě, protože i ta k filmu neodmyslitelně patří. Píseň od Lorde (Yellow flicker beat) se mi ze
začátku vůbec nelíbila. Dokonce jsem si říkal, to snad ne, co to je za srajdu? Coldplay měli teda o hodně lepší song…
Ale pak se karta obrátila. Tahle písnička perfektně vystihuje třetí díl, ať si
každý říká co chce. Je prostě boží a už ji mám stáhnutou a pořád ji poslouchám
(i při psaní tohole článku).
A krom toho mi tady
hraje i Hanging tree. Ta scéna
s přehradou, když k ní jdou, a přitom ji zpívají… I teď mě
z toho mrazí v zádech. Oběšencův
strom se vážně vyvedl (jsem zvědavý, jak si s tím poradí dabéři -
přezpívají ji nebo ji nechají v originálním znění?).
Jak už jsem říkal, Mockingjay se mi líbil, ale po třetí už
ho vidět nemusím. Doufám, že druhá část mě nezklame.
Patnáctiletý John
Wayne Cleaver je posedlý sériovými vrahy. Má o nich nastudováno vše, a protože
toho o vrazích tolik ví, rozpoznal jednoho z nich i v sobě, jelikož
splňuje tři charakteristické znaky sériových vrahů: pomočování, pyromanie a
kruté zacházení se zvířaty. Ale protože se jím nechce stát, určí si pravidla,
která mu mají pomoci být alespoň trochu normálním, což je, vzhledem
k tomu, že postrádá schopnost empatie, těžší, než se na první pohled může
zdát. K tomu jeho matka provozuje pohřební ústav, kde se pravidelně
setkává s mrtvými těly a je jimi fascinován. Tady se mi líbil pohled na
balzamování - vážně detailní popis, u kterého se mi místy zvedal žaludek. Ale
to je asi tak vše, a přitom to začalo tak dobře…
Kluk, neschopný
empatie (mladší verze Dextera pro teenagery), posedlý vrahy je na stopě
vrahovi, který se usadil v jejich městě a děsí všechny obyvatele. Každý
měsíc policie najde nové tělo a k tomu jsou na místě zvláštní černé
,,kaluže,,. Johnovo pátrání přinese odhalení vraha ještě před polovinou knihy.
A aby toho nebylo málo, zjistíme, že (!!!SPOILER!!!) je to démon. Vážně démon -
bytost z pekla, která zabíjí lidi, aby se sama udržela naživu… Opět se
dostavil WTF moment, kdy jsem se ptal, jestli tohle autor myslí vážně. Zazdít
tímhle tak dobře rozjetý příběh? A to všechno ještě před půlkou knihy? No
dobrá, pokusím se to nějak přežít… Tímhle předčasným odhalením ale příběh
ztratil na napínavosti, protože zbytek knihy (cca 110 stran) John řeší jen to,
jak zabít démona, a mezi tím ho pozoruje, jak dál zabíjí nebohé obyvatele
Claytonu.
Co mě vážně zvedlo ze
židle byla část, kdy John hledal vrahovu slabinu. Kluk, který odhalí všechno
dřív než ostatní, je chytrý a bystrý nepřijde na takovou prkotinu, kterou má
navíc každý den před očima? To je vážně okamžik, kdybych knihy podobného typu
(např. Archiv) nejraději vyhodil z okna… Taky mi vadilo, jak mi autor
neustále připomínal, jak je John nebezpečný a že už brzy bude zabíjet. Bullshit!
Vždyť ještě nikoho nezabil! Tak proč o tom pořad číst?
Ale abych nebyl jenom
zlý, musím vychválit náhled do myslí sériových vrahů - jejich profily, touhy,
nutkání, důvody, proč dělali to, co dělali… Spousta zajímavých informací+ scény z balzamovací místnosti. A ta
obálka! Je to hotový skvost mezi obálkami, ale ani obálka není vše, že jo…
Slovo závěrem:
kdyby autor vypustil ty nesmysly s démony a zůstal u klasických vrahů,
byla by to skvělá kniha. Tenhle koktejl mi totiž moc nesedl…
