pondělí 18. května 2015

Pod vodou; Juli Zeh

 
Host 2015
210 stran
 
Doporučení hned na začátek: nečtěte anotaci - je v ní zbytečně moc informací!
 
Sven se odstěhoval z rodného Německa na ostrov, kde se svou přítelkyní provozuje kurzy potápění. Jola a Theo mají být jen další pár z mnoha, které má mít Sven na starost. Jenže právě tihle dva zamíchají jeho poklidným životem víc, než cokoliv jiného. Začíná se rozjíždět příběh, kde myzí pomyslná hranice mezi pravdou a lží, a tyto dvě složky se mnohdy až nebezpečně mísí. Prostě skvěle napsaný thriller...
 
I když je kniha krátká, obsahuje spoustu informací o potápění. Já osobně si o potápění nikdy nic nezjišťoval, takže jsem se rád dozvěděl něco nového. A i přes to se autorka zbytečně nezdržuje s omáčkou a jde rovnou na věc. Postavy vykresluje takové, jaké jsou, bez příkras a pozlátek. Sven je sympatický čtyřicátník, Jola úspěšná a velmi přitažlivá herečka a Theo tajemný spisovatel se sklony k melancholii.
 
Musím říct, že takhle mi už žádná kniha nezamotala hlavu. Co je pravda a co už ne? Kdo je v právu, a kdo je ten zlý? Na první pohled je to zřejmé, jenže po dočtení knihy jsem si už tak jistý nebyl... A vlastně si tím nejsem jistý dodnes! Za to si ode mě Juli Zeh vysloužila velké plus.
 
Jsou nakladatelství, která ihned po překladu vytisknou knihu na levný papír a ještě za tepla ji posílají do prodeje. A pak je tady Host, který se s knihou pomazlí a dokáže si s ní vyhrát. Perfektní obálka, předsádka, rozdělení kapitol, kvalitní tisk a papír... Nemám slov. Číst a prohlížet si knihy od Hosta je radost!
 
Víc slov už není potřeba. Prostě si ji otevřte a čtěte.
 
Známka jako ve škole
 
1

pátek 15. května 2015

Poslední divočina; Piers Torday

 
 
Teen Fortuna 2013
315 stran
 
Zemí se šíří mor, Rudé oko, který nemilosrdně zabíjí všechna zvířata. Imunní jsou pouze švábi, myši, holubi... Jedním slovem: havěť. Lidé se proto přesouvají do bezpečí, na Ostrov, kde žijí ve čtyřech obřích městech. Zbytek Ostrova je prohlášen za Karanténu, kam je pro možný výskyt Rudého oka vstup zakázán. K jídlu je pouze formule, náhražka skutečného jídla v podobě růžové kaše s příchutí...
 
Kester je proti své vůli držen ve Spektru, zařízení pro problémové děti. Po smrti matky ztratil schopnost mluvit, a on sám netuší, proč ho odebrali otci. Ve snaze se rozmluvit zjišťuje, že rozumí švábovi. Ten ho prosí o pomoc. Večer je pak Kester ze Spektra unesen a dovlečen na místo, kde přežívají poslední živá zvířata, která však nutně potřebují jeho pomoc - lék proti Rudému oku...
 
Poslední divočina je sice knížkou pro děti, svým tématem ale dokáže zaujmout i dospělé čtenáře a předat jim jasné poselství, že příroda je důležitá, stejně jako zvířata. Kester se svou divočinou hodně cestuje, neustále se něco děje a my se díky tomu dozvídáme víc o fungování života na Ostrově. Příběh je jemný a citlivě podaný - dokonce i úmrtí pak nevypadá tak hrozivě, a že jich v knize je.
 
Z anotace jsem se hodně těšil na rozmazlenou výstavní kočku, tančící polní myš, bláznivé vlče a odhodlanou dívku jménem Polly. Myš ale byla to jediné, co jsem dostal. Rozmazlená kočka byla spíš unavená životem, bláznivé vlče se chovalo arogantně a hodně často si masírovalo ego, a Polly... Ta byla všechno, jen ne odhodlaná - vlastně ano, ale spíše ke konci. Většinu knihy mi přišla protivná a na facku. I když pak jsem si i ji oblíbil.
Neříkám, že tyhle zvířecí a lidské charaktery jsou špatné, to ne. Spíš chci poukázat na zavádějící anotaci, díky které jsem čekal něco jiného. Čtenář pak může být mírně zklamán.
 
Knize nemám co vytknout, teda až na do očí bijící gramatické chyby, občasné krkolomné věty a - opět - chybějící interpunkci... Obálka je nádherná, rovněž i ilustrace uvnitř. Podle otevřeného konce soudím, že autor chystá pokračování. Otázkou však je, jestli vyjde i u nás...
 
Známka jako ve škole
 

2

pondělí 11. května 2015

Oživovatel; Seth Patrick

 
Knižní klub 2014
440 stran
 
Na Zemi žijí lidé, kteří umí na pár minut oživit mrtvé. Ti se tak mohou rozloučit se svými blízkými, nebo si vyřídit poslední účty. Zanedlouho se zjistí, že by se mohly oživit i oběti vražd – ony samy by pak usvědčily svého vraha, což by značně zjednodušilo vyšetřování. Jedním z takových forenzních oživovatelů je i Jonah Miller. Setkáváme se s ním v době, kdy se chystá vyzpovídat oběť jedné zvlášť brutální vraždy. Když záznamové kamery vypnou, poblíž nejsou žádní svědci, a on propustí ducha oběti, mrtvola na něj pohlédne a promluví: ,,My tě vidíme!‘‘ Jonah neví, co to znamená – vždyť má být mrtvá! Ale tuší, že se jedná o něco hodně temného a zlého…
Námět to je vynikající – hororový thriller se mi do ruky nedostane každý den. Navíc jsem se dozvěděl, že má jít o trilogii. Má očekávání byla velká; možná až příliš.
 
Postava Jonaha Millera mi přišla od začátku sympatická: uzavřený krasavec, který se drží ve stínu, protože jeho dotyk způsobuje normálním neobdařeným smrtelníkům mrazení – pocit blízké smrti. Žije proto sám, jen s kocourem, a oživuje zavražděné, aby se jim dostala alespoň posmrtná spravedlnost. Ostatní postavy byly rovněž dobře napsané, i když se mi ze začátku hodně pletly jména. Uznejte sami: Jonah, Jason a Johnson. Kdo se v tom má vyznat? Nakonec se mi to ale podařilo zvládnout.
 
I když se Oživovatel četl skoro sám, hodně mě ze čtení vyrušovaly překlepy, chybějící písmenka a interpunkční znaménka. Neřeknu, když je jich pár, ale tady jich bylo příliš. Překvapuje mě to i z toho důvodu, že u knih KK jsem se s takovým množstvím ještě nesetkal. Rovněž mě vytáčelo opakování slov. Příklad: Třel si krk a snažil se ignorovat pocit, že se mu v krku něco hýbe. Není to samozřejmě nic strašného, spíše můj spisovatelský rýpanec, protože já sám si na opakující se slova dávám hodně velký pozor.
 
Bohužel, je tady ještě jedna věc, kterou musím knize vytknout, a to jsou nelogické scény… Útěk a smrt zloducha. Hlavně tohle mi celou knihu pokazilo, protože mi přišlo, jako by se autorovi náhle přestalo chtít přemýšlet, a jeho jediným cílem bylo popsat co nejvíce stran. Natahované napětí na mě pak nemělo žáden účinek, a posledních sto stránek jsem se musel doslova nutit dočítat – a to se prosím jedná o nejakčnější část Oživovatele. Tyhle nelogické věci v knihách prostě nemám rád, a většinou je pak ani nedočítám…
 
Takže, většina knihy byla skvělá, napínavá a já chtěl vědět, kdo nebo co za tím vším je. Jenže pak přišla autorova ne zcela povedená berlička, která mi mé nadšení vymlátila z hlavy. V mém případě to pak už nedokázali zachránit ani duchové, ani prastaré zlo. A to je škoda.
 
Na závěr bych chtěl poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.
 
Známka jako ve škole
 
2-