pondělí 20. července 2015

Dívka, která se třpytila; Lauren Beukesová

 
Jota 2015
368 stran
 
Zlodějíček Harper se dostává do domu, díky kterému může cestovat v čase. Krom toho na něj čeká o pokoj plný trofejí - drobností od jeho obětí, a tajemný hlas, kterým na něj dům promlouvá. Dům totiž chce, aby cestoval v čase a zabíjel ženy, které v jeho očích září. No a aby si to úchyl Harper užil ještě víc, seznamuje se s dívkami ještě jako s malými dětmi...
 
Kirby je jediná, která jeho řádění přežila. Odhodlaná svého vraha najít a dopadnout se dostává do místních novin jako stážistka, kde se seznamuje s Danem Velasquezem, novinářem, který se mimo jiné zabýval i jejím případem. Kirby svou práci bere vážně, jelikož se chce pomstít, a já se jí ani nedivím, protože to, co jí ten parchant udělal, nebylo vůbec hezké.
 
Kniha mě nadchla - byla čtivá, srozumitelná a napínavá, nebyly tady místa, kde bych se vyloženě nudil. Prolínání minulosti, přítomnosti a budoucnosti se autorce povedlo, a i když čtenář tuší, jak to celé dopadne, stejně je až do posledního okamžiku napnutý. S poslední kapitolkou se pak uzavře celý kruh, zdánlivé shody náhod začnou dávat smysl, a příběh skončí tam, kde začal. 
 
Zprvu jsem si myslel, že Dívka, která se třpytila je nějaká další záležitost pro mladší čtenáře - víc jsem se mýlit snad ani nemohl! Násilné scény mi mnohdy zvedaly žaludek jako na horské dráze a část, kdy je vražděna Kirby jsem dokonce musel číst s přestávkami. Z té bezmocnosti jsem se málem zbláznil...
 
V knize sice není vysvětlen princi cestování časem, mně to ovšem vůbec nevadí, protože důležitější je děj. Tohle není kniha o cestování. Tohle je kniha o vraždění vyjímečných žen!
 
Co mi však vadilo hodně, byly chybějící uvozovky v přímé řeči a špatná písmena ve slovech. Nejsem rýpal, a chybu rád přehlédnu, ale když se během 50ti stránek desetkrát pozastavíte u tiskařského šotka, něco není v pořádku. Jota si s tímhle rozhodně mohla dát víc záležet. Přeci jen kniha není žádná novinka (v originále vyšla v r. 2013), takže těch pár dní navíc, strávených kontrolou textu, by rozhodně ničemu neublížilo.
 
Samotný konec knihy mi přišel zrychlený a dost osekaný. Celou dobu se ,,nic,, neděje, a pak se najednou Kirby ocitne v domě, následuje finále a konec. Osobně si myslím, že to autorka mohla klidně více rozpracovat. Co se anotace týče, o té raději pomlčím, protože na slibované pronásledování Harpera vůbec nedošlo...
 
Dívka, která se třpytila se mi i přes to líbila, četla se prakticky sama, a já se knihy jednoduše nemohl nabažit. Rozhodně doporučuji!
 
Známka jako ve škole

1-

čtvrtek 16. července 2015

Knihovny #3

Zdravím, dneska jsem si udělal čas (ó, jaký to zázrak) a přináším další várku knihoven. Stále platí, že pokud chcete ukázat i tu vaši, pošlete mi fotku na knizni.spajz@gmail.com a já už to nějak zařídím ;)
 
 
Martina Pisteková:
 

 
 
Zuza Brest:
 

 
 
Daniel Horváth:
 
 
 
Kristýna Patočková:
 

 
 
Dana Prachařová:
 
 
 
Bára z We Love Books:
 

 
 
Mimka Zombeková:
 
 
 
Z dnešní nadílky rozhodně hlasuju pro knihovnu Zuzy Brest!
Jaká se nejvíc líbí vám?