pátek 30. prosince 2016

Armada


Ernest Cline
352 stran
Knižní Klub; 2016



Po naprosto fenomenálním úspěchu autorovy první knihy Ready Player One jsem se českého vydání Armady nemohl dočkat. Jenže sotva jsem se do knihy začetl, zjistil jsem, že tohle už není pro mě…

Děj se tentokrát odehrává v přítomnosti a hlavní postavou je puberťák Zack, který tráví všechen svůj volný čas hraním videoher. Ve své nejoblíbenější (Armadě), čelí spolu s ostatními hráči z celého světa invazi mimozemských nepřátel, kteří se rozhodli zničit Zemi. A pak přijde ten den, kdy se Zackovi splní nejtajnější sny: před školou mu přistane raketoplán, kde je mu řečeno, že Armada je skutečná, že mimozemšťané jsou reálná hrozba, a že se zřejmě blíží konec naší civilizace. A jedinou nadějí na záchranu jsou právě špičkoví hráči Armady.

Cline si přizpůsobil jednotlivé prvky popkultury (film, hudba, knihy a seriály…) tak, aby to skutečně vypadalo,  že lidstvo je celou dobu nevědomky připravováno na kontakt s mimozemšťany. To je bohužel asi tak jediné, co na této knize můžu ocenit. Ano, svět Armady je skvěle promyšlený, ale v tomhle případě je to spíš na škodu – vždyť koho zajímá, jak fungují laserové děla na sluneční pohon?

Děj má sice spád a nikde se moc dlouho zbytečně nezdržuje, ale styl, jakým je kniha psaná (hlavně v nic neříkajících dialozích složených z hlášek, ze kterých se stejně nic nedozvíme), mě spíš odrazovala. Navíc mi hned ze začátku bylo jasné, jak to s tím Zackovým otcem doopravdy je (doporučil bych fintu Rowlingové, kdy se pravda řekne jednou a ještě tak šikovně všem na očích, že si toho nikdo nevšimne). Postavy mi byly vyloženě nesympatické a těžko uvěřitelné…

Přijde mi, že Armada, na rozdíl od RPO, je napsána pro úzký okruh čtenářů, kteří se vyžívají ve všech těch sci-fi věcech a po večerech tajně sní, že i oni by jednou mohli spasit svět. Já bohužel mezi tyto nadšence nepatřím, a díky téhle knize jsem zjistil, že tenhle druh sci-fi není pro mě.

Armadu jsem tudíž nedočetl ani do poloviny, kniha mě vůbec nechytla a osud planety Země a hlavních postav mi byl celou dobu ukradený. Z toho důvodu dnes vynechám závěrečné hodnocení...

Na konec bych chtěl poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.

sobota 17. prosince 2016

Moudré z nebe



Richard Skolek
Backtstage Books; 2015
97 stran

Richard nastupuje do první třídy, a protože je obtloustlý (ale chytrý), rodiče ho přihlásí do třídy sportovní a tak nějak doufají, že shodí nějaké to kilo, což by prospělo nejen jeho vzhledu, ale i zdraví. Jenže sport mu nevoní, klavír ani tančení mu nejde a s holkama ve třídě je to úplná katastrofa. Nicméně Richard se nevzdává a statečně čelí svému osudu.

Děj se odehrává na začátku devadesátých let a autor do něj umně zakomponoval různé odkazy na tehdejší věci, co zrovna frčely (Dallas, Beverly Hills, Pobřežní hlídka a pak taky Melose Place a Želvy Ninja!). Dá se říct, že Moudré z nebe je vlastně soubor mini povídek, kdy nám Richard vypráví vtipné příběhy ze svého života, své dojmy a postřehy, které se nám dospělým zdají být běžné a nudné, nicméně v dětských očích mají úplně jiný význam a smysl. Kniha nemá začátek ani konec a vlastně ani žádný hlubší děj, proto je výborná třeba na cestu do práce, do čekárny a nebo když zrovna nemáte co dělat a chcete se jednoduše pobavit.

Jak už jsem psal, příběh je vyprávěn z pohledu dítěte, což je osvěžující. Děti řeší úplně jiné věci, které pro ně představují středobod vesmíru, zatímco pro dospělé jsou to často prkotiny, nad kterými mávnou rukou. Kniha mi tak připomněla mé vlastní dětství, období sladké nevědomosti, šarvátky, kamarády a zážitky, kdy jsem se bál rodičům přiznat, že jsem ve škole opět zlomil pravítko.

Moudré z nebe má proto dlouhé věty, ze kterých jsem měl na začátku strach, ale člověk si později zvykne a bere to, že přesně tak nějak to má být, i když je pravda, že jsem se mnohdy ztrácel v tom, co chtěl zrovna Richard říct, jelikož občas opravdu plete páté přes deváté.

Takže pokud hledáte nějakou lehkou jednohubku nebo máte rádi knihy, které pobaví, rozhodně doporučuji.

(Kniha nedávno vyšla v novém kabátku u nakladatelství XYZ a musím říct, že i když jsem ji zatím neviděl osobně, moc se mi líbí.)