Srpen; měsíc nedočtených knih

Možná to znáte taky: rozečtete knihu, a pak vám do toho přijde jiná kniha, kterou si prostě musíte ihned přečíst. A nebo vás ta kniha tolik nezaujala, a tak jste si ji odložili ,,na potom,,.

 

Já mám takových knih několik, a tak jsem si řekl, že je na čase s tím něco udělat. Tak jako většina knihomolů totiž nemám rád nedočtené knížky.

 

 

Tou první jsou Dramata od Karla Čapka. Chybí mi dočíst Loupežníka a Věc Makropulos. Jsou to kratičké záležitosti, ale já se k tomu nemůžu od maturitních zkoušek dokopat! Teď budu mít konečně o důvod víc.

 

 

Dalším oříškem jsou Kanibalové Moiry Martingalové. Tuhle knihu jsem odložil po prvních třiceti stranách, protože toho na můj žaludek bylo moc. Navíc jsem strašpytel – číst o všech těch hnusných, krvavých vraždách, co se doopravdy staly (na rozdíl od hororových příběhů), a pak jít někam večer ven… Děkuji, nechci! Tak snad najdu odvahu a knihu tento měsíc dočtu.

 

 

Mládí v hajzlu: Mladík v exilu od C.D. Paynea sice rozečtené nemám, ale tenhle díl mám vytažený z boxu už hodně dlouho, což by se dalo počítat za neuzavřenou záležitost. Navíc mi všechny ty trampoty Nicka Twispa chybí. A po Kanibalech to bude skvělé odpočinkové čtení.

 

 

Harry Potter a Ohnivý pohár J.K. Rowlingové mě přestal bavit někde těsně před polovinou (no, těsně není přesné označení; cca 100 stran před polovinou je přesnější). Hermiona rozjíždí tu svou otravnou záchranu domácích skřítků, Harry ještě není vybrán jako čtvrtý do party a vůbec, příběh by se dal pěkně okrájet… Ale já se obětuju, a tu bichli dočtu. A s pátým dílem si pak dám hooodně na čas.

 

 

Nekromant Johanes Cabal Jonathana L. Howarda jsem odložil z toho důvodu, že jsem nebyl na tento typ humoru naladěn. Tak snad to bude v srpnu lepší. Zasekl jsem se před půlkou…

 

 

A posledním je Hedvábník od Roberta Galbraitha. Tady se už pomalu blížím ke konci. A právě pomalost děje mě donutila knihu vyměnit za něco svižnějšího. I když se mi zamlouvá téma a postavy, stejně šla zpátky do police. Vzhledem k tomu, že mi do konce chybí něco málo přes sto stran, asi s ní začnu jako s první.

 

Jsem zvědavý, kolik se mi toho nakonec podaří dočíst. Já doufám, že většina, protože ten pocit, že tam někde je nedokončený příběh, je nervydrásající…