Nemilovaní; John Saul

 

Domino 2013

326 stran

 

Kevin Deveraux se i se svou rodinou vydává do rodného městečka, kde se neukázal přes dvacet let. Jeho matka, Helena, je na smrtelné posteli a chce ho naposledy vidět. Jenže panovačná matka je vše, jen ne vzor milujícího rodiče. Helena si zamane, že až zemře, Kevin navždy zůstane v jejich starém, rozpadajícím se sídle uprostřed rozlehlého ostrova. Pojistí si to neprůstřelnou závětí – pokud z města odjede, veškerý majetek připadne cizím lidem. Jeho chromá sestra Marguerite, která se o ni celá léta starala, by se tak rázem ocitla bez domova. Matka nakonec umírá tak, jak žila – v záchvatu zoby. Helena Deverauxová se na svých pár stránkách předvedla jako zlá mrcha první třídy. Dokonce jsem byl rád, když konečně natáhla bačkory. Její přítomnost však byla v knize cítit i nadále.

 

Kevin po pohřbu váhá. Nechce zde zůstat, ale nemůže sestru připravit o dům. Navíc je ve hře velká suma peněz. A když se to tak vezme, dům mu nic neudělal, to matka může za zpackané dětství, a ta je už mrtvá. I dětem se tu líbí, dokonce si tady našli i kamarády, takže… Jeho žena Anne o tom ale nechce ani slyšet. Nenávidí dům, nenávidí ostrov, nenávidí celé městečko Deveraux. Chce se i s dětmi nekompromisně vrátit do jejich pravého domova. Jenže Kevin přichází s nápadem, že předělá dům na hotel. Strhne se první velká hádka. Na ostrov se valí první bouře. A schyluje se k první vraždě…

Nemilovaní, to je nemilosrdný thriller s úžasnou atmosférou, která na čtenáře dýchá z každé strany: horké jižanské podnebí, osamělý neprobádaný ostrov a rozlehlé bažiny s aligátory. Protikladem je dům – temný, chladný, plný nenávisti, napětí a rozkladu. Já osobně jsem se právě kvůli atmosféře ke knize rád vracel. Snad i se zvrácenou radostí.

Všiml jsem si, že Saulovy postavy jsou jiné, a to především proto, že se chovají netypicky. Většinou jednají jako posedlé, nevnímají nebezpečí a výstrahy, a se zápalem podlehnou situaci, aniž by to samy tušily. Což jim většinou přinese ještě větší maléry…

A tak jako postavy jsou i jeho konce nevšední. Saul totiž nemá problém zbavit se svých postav, ať už se jedná o ty hlavní nebo vedlejší. Epilog celému příběhu dodal zahořklou pachuť.

Samozřejmě mám ke knize i pár výtek: tak např. scéna s potápějícím se autem je zcela nereálná (člověk nestáhne okýnko, když je auto pod vodou a uvnitř se dá ještě dýchat, jelikož na něj působí stejný tlak jako na dveře). Taky mě naštvalo, že jediná ze sympatických postav, která jako jediná uvažovala racionálně, zemřela hned na začátku – a ne, Helena to vážně není. No a když zmizí jedna z místních dívek, moc se to neřeší. Žádné pátrání, nic. Až po dvou týdnech se o tom autor zmíní, a to jen krátce v dialogu dvou puberťáků. A samotný konec, i když byl napínavý, byl až moc roztahaný, a neustálé přeskakování mezi pohledy postav na mě působilo spíš rušivě.

Slovo závěrem: Nemilované si musí přečíst každý fanoušek dobrého thrilleru, i když to, jak to na ostrově Deverauxových funguje, mu bude tak nějak jasné ještě před polovinou knihy. Ale ta atmosféra je neopakovatelná.

Známka jako ve škole:

2