středa 9. prosince 2015

Příšerné příběhy vánoční; Chris Priestley



Argo 2015
115 stran

 

Zjistil jsem, že miluju atmosféru anglického venkova konce devatenáctého století. Mlha, chlad, rozlehlá rozpadající se sídla, vřesoviště a k tomu špetka tajemství… Už se vážně nemůžu dočkat, až se konečně pustím do Větrné hůrky!

Tato kniha není typickou Priestleyho strašidelnou knihou – povídky totiž nespojuje žáden ústřední příběh, jak jsme byli doposud zvyklí. Co však mají příběhy společného, je vánoční atmosféra. A je to něco nevídaného. Všichni (nebo alespoň většina z nás) máme Vánoce spojené s klidem, teplem a bezpečím rodinného krbu. Kdo by myslel na hrůzy skrývající se v prastarém opuštěném lesíku, na půdě nebo v komíně?

Nebudu rozepisovat, co se mi v jednotlivých příbězích líbilo nebo nelíbilo. Řeknu jen, že Priestley ani tentokrát nezklamal. Pokud se vám líbily jeho předchozí knihy, tuhle rozhodně nesmíte vynechat! Knížka je kraťoučká a máte ji přečtenou za jeden večer. Tak schválně, kdo si ji troufne přečíst přímo o Vánocích?

A zajímavost na konec – Příšerné příběhy vánoční v Anglii vyšly pouze v elektronické podobě. Můžeme tedy poděkovat nakladatelství Argo, že se ji rozhodlo vydat jako knihu. Rovněž dodrželo tradici i v mrazivých černobílých ilustracích!
 
Známka jako ve škole
 
1

úterý 10. listopadu 2015

Metro 2033; Dmitry Glukhovsky


472 stran
Knižní klub 2010

Města jsou zničena jadernou válkou, a přežili jen ti, kteří se schovali hluboko pod zem. Třeba do metra. Ale ani tam nemají lidé vyhráno: zásoby jídla a pití jsou omezené, život na stanicích není lehký, všude vládne bída a hlad... A k tomu na přeživší doráží tajemné zmutované příšery z povrchu, ozářené radiací, s neukojitelnou touhou po lidském mase.

Do téhle knihy jsem se pustil s myšlenkou, že chci vyzkoušet nějaké post apo pro dospělé, bez zbytečných zaláskovaných puberťáků a krutých vládců, kteří jsou nakonec poraženi. Metro se podle anotace zdálo jako výborný adept, navíc jsem si ho chtěl dlouho přečíst. No a tak trochu jsem si na sebe upletl bič. Ze začátku jsem si musel zvykat na ruská jména, ale to by mi ani tak nevadilo, jako zbytečná rozvleklost děje...

Ano, Glukhovsky nám předvádí svůj dokonale promyšlený svět moskevského metra, ale místy toho bylo prostě moc. Připadalo mi, jako by do knihy chtěl vecpat všechno, co ho zrovna napadlo. Všechny ideologie a náboženství. K tomu války, které měnily tvář metra, politická uskupení a spoustu příběhů, které ve většině případů stejně nikam nevedou. Tyhle pasáže mě neuvěřitelně nudily, a musím se přiznat, že ke konci jsem už tyto části přeskakoval. 

Hlavní hrdina chodí z jedné stanice do druhé, aby splnil nebezpečný úkol. Cestou potkává jiné postavy, které nám během putování líčí své příběhy, aby nás vzápětí opustily při další temné odbočce. Celá ta kniha je psaná stylem odnikud nikam, a ve většině případů se nic podstatného nestane. 

Autor se do příběhu také snažil zapojit tajemno, nadpřirozeno a víru v duchy, což nefungovalo. Nejprve se dočítáme, že nějaké nadpřirozeno je, a vzápětí zase není. No a na konci se po jakémkoliv nadpřirozenu slehla zem. Osobně si myslím, že kdyby se kniha proškrtala, hodně by jí to pomohlo. I příběhu, který je na mnoha místech rozvleklý až skoro stagnující. 

Metro 2033 ale není úplně špatné: kniha je tíživá a má atmosféru, to se musí nechat. Temné dusivé metro. Nebezpečné příšery, které napadají stanice. Zmutované krysy, otrávený vzduch, spalující slunce, nedostatek všeho... To všechno na vás dýchne. Otázkou je, zda vás kniha okouzlí natolik, že s ní zůstanete až do samotného konce, který je... No, to už nechám na vás.

Na závěr bych chtěl poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.

Hodnocení jako ve škole:
4

Bookshelf Tour 2015 (2/2)