Možná to znáte taky:
rozečtete knihu, a pak vám do toho přijde jiná kniha, kterou si prostě musíte
ihned přečíst. A nebo vás ta kniha tolik nezaujala, a tak jste si ji odložili ,,na
potom,,.
Já mám takových knih
několik, a tak jsem si řekl, že je na čase s tím něco udělat. Tak jako
většina knihomolů totiž nemám rád nedočtené knížky.
Tou první jsou Dramata
od Karla Čapka. Chybí mi dočíst Loupežníka a Věc Makropulos.
Jsou to kratičké záležitosti, ale já se k tomu nemůžu od maturitních
zkoušek dokopat! Teď budu mít konečně o důvod víc.
Dalším oříškem jsou Kanibalové
Moiry Martingalové. Tuhle knihu jsem odložil po prvních třiceti
stranách, protože toho na můj žaludek bylo moc. Navíc jsem strašpytel – číst o
všech těch hnusných, krvavých vraždách, co se doopravdy staly (na
rozdíl od hororových příběhů), a pak jít někam večer ven… Děkuji, nechci!
Tak snad najdu odvahu a knihu tento měsíc dočtu.
Mládí
v hajzlu: Mladík v exilu od C.D. Paynea sice rozečtené
nemám, ale tenhle díl mám vytažený z boxu už hodně dlouho, což by se dalo
počítat za neuzavřenou záležitost. Navíc mi všechny ty trampoty Nicka Twispa
chybí. A po Kanibalech to bude skvělé odpočinkové čtení.
Harry Potter a
Ohnivý pohár J.K. Rowlingové mě přestal bavit někde těsně před
polovinou (no, těsně není přesné označení; cca 100 stran před polovinou je
přesnější). Hermiona rozjíždí tu svou otravnou záchranu domácích
skřítků, Harry ještě není vybrán jako čtvrtý do party a vůbec, příběh by
se dal pěkně okrájet… Ale já se obětuju, a tu bichli dočtu. A s pátým
dílem si pak dám hooodně na čas.
Nekromant Johanes
Cabal Jonathana L. Howarda jsem odložil z toho důvodu, že jsem
nebyl na tento typ humoru naladěn. Tak snad to bude v srpnu lepší. Zasekl
jsem se před půlkou…
A posledním je Hedvábník
od Roberta Galbraitha. Tady se už pomalu blížím ke konci. A právě
pomalost děje mě donutila knihu vyměnit za něco svižnějšího. I když se mi
zamlouvá téma a postavy, stejně šla zpátky do police. Vzhledem k tomu, že
mi do konce chybí něco málo přes sto stran, asi s ní začnu jako
s první.
Jsem zvědavý, kolik
se mi toho nakonec podaří dočíst. Já doufám, že většina, protože ten pocit, že
tam někde je nedokončený příběh, je nervydrásající…
