Knižní špajz: Dívka, která se třpytila; Lauren Beukesová

Jota 2015

368 stran

Zlodějíček Harper se dostává do domu, díky kterému může cestovat v čase. Krom toho na něj čeká o pokoj plný trofejí - drobností od jeho obětí, a tajemný hlas, kterým na něj dům promlouvá. Dům totiž chce, aby cestoval v čase a zabíjel ženy, které v jeho očích září. No a aby si to úchyl Harper užil ještě víc, seznamuje se s dívkami ještě jako s malými dětmi...

Kirby je jediná, která jeho řádění přežila. Odhodlaná svého vraha najít a dopadnout se dostává do místních novin jako stážistka, kde se seznamuje s Danem Velasquezem, novinářem, který se mimo jiné zabýval i jejím případem. Kirby svou práci bere vážně, jelikož se chce pomstít, a já se jí ani nedivím, protože to, co jí ten parchant udělal, nebylo vůbec hezké.

Kniha mě nadchla - byla čtivá, srozumitelná a napínavá, nebyly tady místa, kde bych se vyloženě nudil. Prolínání minulosti, přítomnosti a budoucnosti se autorce povedlo, a i když čtenář tuší, jak to celé dopadne, stejně je až do posledního okamžiku napnutý. S poslední kapitolkou se pak uzavře celý kruh, zdánlivé shody náhod začnou dávat smysl, a příběh skončí tam, kde začal.

Zprvu jsem si myslel, že Dívka, která se třpytila je nějaká další záležitost pro mladší čtenáře - víc jsem se mýlit snad ani nemohl! Násilné scény mi mnohdy zvedaly žaludek jako na horské dráze a část, kdy je vražděna Kirby jsem dokonce musel číst s přestávkami. Z té bezmocnosti jsem se málem zbláznil...

V knize sice není vysvětlen princi cestování časem, mně to ovšem vůbec nevadí, protože důležitější je děj. Tohle není kniha o cestování. Tohle je kniha o vraždění vyjímečných žen!

Co mi však vadilo hodně, byly chybějící uvozovky v přímé řeči a špatná písmena ve slovech. Nejsem rýpal, a chybu rád přehlédnu, ale když se během 50ti stránek desetkrát pozastavíte u tiskařského šotka, něco není v pořádku. Jota si s tímhle rozhodně mohla dát víc záležet. Přeci jen kniha není žádná novinka (v originále vyšla v r. 2013), takže těch pár dní navíc, strávených kontrolou textu, by rozhodně ničemu neublížilo.

Samotný konec knihy mi přišel zrychlený a dost osekaný. Celou dobu se ,,nic,, neděje, a pak se najednou Kirby ocitne v domě, následuje finále a konec. Osobně si myslím, že to autorka mohla klidně více rozpracovat. Co se anotace týče, o té raději pomlčím, protože na slibované pronásledování Harpera vůbec nedošlo...

Dívka, která se třpytila se mi i přes to líbila, četla se prakticky sama, a já se knihy jednoduše nemohl nabažit. Rozhodně doporučuji!

Známka jako ve škole