pátek 15. května 2015

Poslední divočina; Piers Torday

 
 
Teen Fortuna 2013
315 stran
 
Zemí se šíří mor, Rudé oko, který nemilosrdně zabíjí všechna zvířata. Imunní jsou pouze švábi, myši, holubi... Jedním slovem: havěť. Lidé se proto přesouvají do bezpečí, na Ostrov, kde žijí ve čtyřech obřích městech. Zbytek Ostrova je prohlášen za Karanténu, kam je pro možný výskyt Rudého oka vstup zakázán. K jídlu je pouze formule, náhražka skutečného jídla v podobě růžové kaše s příchutí...
 
Kester je proti své vůli držen ve Spektru, zařízení pro problémové děti. Po smrti matky ztratil schopnost mluvit, a on sám netuší, proč ho odebrali otci. Ve snaze se rozmluvit zjišťuje, že rozumí švábovi. Ten ho prosí o pomoc. Večer je pak Kester ze Spektra unesen a dovlečen na místo, kde přežívají poslední živá zvířata, která však nutně potřebují jeho pomoc - lék proti Rudému oku...
 
Poslední divočina je sice knížkou pro děti, svým tématem ale dokáže zaujmout i dospělé čtenáře a předat jim jasné poselství, že příroda je důležitá, stejně jako zvířata. Kester se svou divočinou hodně cestuje, neustále se něco děje a my se díky tomu dozvídáme víc o fungování života na Ostrově. Příběh je jemný a citlivě podaný - dokonce i úmrtí pak nevypadá tak hrozivě, a že jich v knize je.
 
Z anotace jsem se hodně těšil na rozmazlenou výstavní kočku, tančící polní myš, bláznivé vlče a odhodlanou dívku jménem Polly. Myš ale byla to jediné, co jsem dostal. Rozmazlená kočka byla spíš unavená životem, bláznivé vlče se chovalo arogantně a hodně často si masírovalo ego, a Polly... Ta byla všechno, jen ne odhodlaná - vlastně ano, ale spíše ke konci. Většinu knihy mi přišla protivná a na facku. I když pak jsem si i ji oblíbil.
Neříkám, že tyhle zvířecí a lidské charaktery jsou špatné, to ne. Spíš chci poukázat na zavádějící anotaci, díky které jsem čekal něco jiného. Čtenář pak může být mírně zklamán.
 
Knize nemám co vytknout, teda až na do očí bijící gramatické chyby, občasné krkolomné věty a - opět - chybějící interpunkci... Obálka je nádherná, rovněž i ilustrace uvnitř. Podle otevřeného konce soudím, že autor chystá pokračování. Otázkou však je, jestli vyjde i u nás...
 
Známka jako ve škole
 

2

1 komentář:

  1. Občas je dobré i pro nás starší si přečíst dětskou knihu. je v nich tolik ponaučení, které nám dřív bylo skryto a teď jej vnímáme a dokážeme si je vzít k srdci. Škoda jen postav, nebo spíš zvířat, že nebyla taková, jaká slibuje anotace. Ale i tak to vypadá na fajn knihu. Hezká recenze :)

    OdpovědětVymazat