RECENZE: Tak padne náš svět; Megan Creweová

Egmont 2012; 312 stran

Další dystopie, která se odehrává na nejmenovaném ostrově. Neznámý virus napadá lidi a pomalu je zabíjí. Postižený kašle, smrká, kýchá a má nutkavou potřebu dotýkat se a povídat si s ostatními, čímž se virus přenáší. Mezi tím vším stačí psát šestnáctiletá Kaelyn dopisy pro svého kamaráda Lea, který odjel z ostrova pryč, ve kterých mu popisuje, co se zrovna děje. Zdá se, že lidé mají vše pod kontrolou, ale pak se u břehů objevuje námořnictvo, a ostrov je rázem odříznut od zbytku světa. Katastrofa může začít.

Číst tuhle knihu v období chřipek a nachlazení byl vážně zážitek. Při každém zakašlání nebo smrknutí jsem si chtěl ihned přes obličej přetáhnout roušku, abych to náhodou taky nechytil… Hlavní hrdinka, Kaelyn, byla zajímavá, a docela mě (mile) překvapilo, když autorka až někde v polovině knihy zmiňuje, že je černoška. A Leo je dokonce Asiat, což se dozvídáme taky jen tak mimochodem. Kdo mě však nesmírně vytáčel, byl Gav - pro všechny svaté, má šestnáct, hrozí mu, že umře na záhadnou nemoc, a on řeší zásobování a rozvoz jídla pro nemocné? Jen tak mimochodem: co by jste v šestnácti letech na jeho místě dělali vy? No, já bych se rozhodně zabýval jinými věcmi…

Další docela blbou věcí byl dětský gang. Samozřejmě, když nastane anarchie, vždycky se někde nějaký gang vynoří. Ale kde se poděli dospělí? Najednou tady po nich není ani stopa, a ostrov řídí teenageři. Snad mi autorka nechce tvrdit, že všichni dospělci zůstali poslušně dřepět ve svých domovech, kde čekají na to, až je někdo zachrání?

Hodně mi taky vadila nespisovnost. Nesnáším tohle pražácký nářečí, který akorát tak hyzdí celou knihu. Měl jsem hodně velký problém to nevnímat.

A k samotnému ději: je hodně předvídatelný. Autorka sice straší a zabije kdekoho, ovšem malému děcku se nesmí nic stát. To by přeci nebylo fér…  Spoiler: Vcelku jsem taky nepochopil, proč se zbavila tak náhle i druhého rodiče - hlavně tak pitomým způsobem…

Romantická linka mi tady vážně nesedla. Možná to bylo tím, že Gav byl tak správný a obětavý, čímž mi lezl na nervy ještě víc. Opravdu bude adolescent řešit kdo koho má rád, když všichni kolem něj umírají?

Slovo závěrem: dobrý námět ale nedomyšlené zpracování… Ale od YA literatury toho zase moc čekat nemůžeme, že.

55%