Recenze: Vidím to, co vrah; Jill Hathaway

Fragment, 2012

270 stran

Šestnáctiletá Vee má zvláštní schopnost - vždycky, když usne, převtělí se do někoho jiného. Většinou při tom má u sebe věc dotyčného. Dovídá se tak o lidech nejedno choulostivé tajemství. Ona sama svou schopnost nenávidí, a proto se rozhodne nespát, ale jak dlouho dokáže člověk bez spánku vydržet? Nakonec ji vyčerpání přemůže, a ona uvidí mrtvolu své kamarádky - převtělila se do těla jejího vraha, který zrovna píše falešný vzkaz na rozloučenou…

Příběh to nebyl špatný a knihu jsem měl za neděli přečtenou. Vlastně se mi líbila. Je psaná čtivě a je malá, což je skvělý. Autorka trousí během vyprávění drobky, ze kterých se pomalu dovídáme, jak to celé bylo. Ovšem pozornější čtenář se dopátrá pravdy ještě před ,,šokujícím,, odhalením. Vím, že kniha je pro mladší čtenáře, a tak přivírám oko, protože z tohoto důvodu nemůžeme čekat nic převratného nebo hlubokého - od toho tady jsou knihy pro dospělé, že :D

Ale k tomu věku se ještě na moment vrátím. Fragment totiž uvádí, že kniha je pro čtenáře od dvanácti let, s čímž nesouhlasím. Jsou tady vraždy, sex, alkohol… Nejsem žádný puritán a tohle u YA knih oceňuju, protože takhle se mladí doopravdy chovají - pijí alkohol, mluví sprostě a mají sex dřív než po svatbě. Ale i přes to bych věkovou hranici posunul na čtrnáct let. I když zase jak se říká, je jedno co děcko čte, hlavně že čte… A zkušenosti do života se někde načerpat musí :D

Zpátky k příběhu: jediné, co nechápu, je dutost Vee, a to hlavně na začátku (spoiler): když jí nedošlo, čí fotka to kolovala ve fotbalovém družstvu, ani to, kdo sedí u profesora Goldena a na konci kdy se otec dozná k poměru s jinou ženou, z něhož vzešlo dítě. Každému normálně uvažujícímu člověku ihned dojde, že to dítě je nevlastní sourozenec. Jí ne…

Typický trojúhelník, který samozřejmě nesmí chybět, byl ucházející. Další spoiler: vážně nechápu, proč ti zlí musí být vždycky tak dokonale krásní, úžasní a sympatičtí :D To je nějaký zvrácený psychologický záměr jak odvést pozornost, nebo co. Krásný člověk totiž nemůže být zlý, to by přeci nešlo. Ale já už na tenhle špek příště neskočím. Vážně ne :D

Postavy jsou dobře napsané, jen ze začátku jsem měl problém vyznat se v tom, kdo se jak jmenuje, kdo se s kým baví, kdo s kým ne a proč… Zmatek trval jenom chvilku.

A vrah? Tak nějak se to dalo tušit. Je pravda, že v jednu chvíli jsem si byl jistý, a pak mě autorka šikovně svedla ze stopy, na kterou jsem se stejně o pár stránek později vrátil. Ale jak říkám, je to YA oddechovka, takže to mohlo dopadnout i mnohem hůř.

Slovo závěrem: kniha se mi líbila, ale nebýt v Levných knihách za třicet kaček, zřejmě bych si ji nekoupil.

80%