Léto opět o malý
kousek postoupilo, a já s ním - dostal jsem se do krize. Čtu třetí díl CHAOSU a všímám si, že už ho mám plné
zuby. Todda, Prentisse a někdy i Violy… Ona to není vůbec špatná kniha, jen je
toho na mě z Nového světa moc :D
Ono číst všechny tři
díly najednou nebyl zase tak dobrý nápad. A tak jsem se rozhodl, že Válku hluku na chvíli odložím a přečtu
si něco jiného, že jo :D
Potom se mi snad
vrátí chuť (a odvaha) trojku dočíst :)
Vzal jsem si tedy Obraz Doriana Graye, kterého jsem začal
číst už někdy v květnu (!) a pustil se do něj. S chutí. Jenže po
dvaceti stránkách plných nudy, filozofování a věcí, které nejsou pro děj
podstatné, mě chuť přešla a já to opět vzdal :D Někde jsem slyšel, že knížka je
dobrá až od sedmdesáté stránky. Já jsem na čtyřicáté sedmé :D
No, a protože proč
nezačít číst třetí knížku, sáhl jsem v knihovničce po Silu. Je to docela velká a hrubá knížka. Dostal jsem se až na
stranu padesát dva, než jsem u ní usnul.
Dvakrát! :D Kdy se to
krucipísek rozjede? Snad co nejdřív. Chci začít tu slibovanou jízdu :D
Zatím se ale nějak
nemůžu shodnout s autorovým stylem psaní.
Nedokážu se pořádně
dostat do děje…
Jak říkám, jsem
v krizi, a čtení mě momentálně vůbec, ale VŮBEC nebaví. Čekám, že mě to za
pár dní přejde a já si zase budu knihy užívat. A tyhle tři slupnu jako maliny!
:D
A co vy? Míváte taky
občas takové chvíle, kdy se vám nechce číst,
a i sebelepší kniha
pro vás není dost dobrá?
